Zůstanou Jenom Záblesky

---

Zůstanou jenom záblesky,

obrázky kinofilmu.

Červenec, Benátky: kolik

je tu kanálů?

A co znamenají ty paláce?

Jeden růžový, jeden bílý, třetí

žlutý,

jako barevné ovoce.

Kdysi to bylo hlavní

město světa.

Teď jsou tu turisti a masky:

kolik turistů, tolik

masek.

A navíc maska času:

okamžik,

maska kontinua.

S velikým benátským nosem co vyčenichá

všecko.

Minulost je rozparcelovaná

jako police v supermarketu za městem:

napravo sýry,

nalevo dorty,

vpředu těstoviny a toaletní

papír, vzadu

krvácí maso. Moje maso —

a cvičené loutky s vozíčky

kupují obrazy minulosti

a platí za to

přítomností.

Kanály jako

kanály v televizi, střihy

do minulosti, do budoucnosti, básník

stojí na mostě a přepíná,

sběratel svých já

a našich MY, jejich

mýdlové opery —

a pomocí triků

složí ze záblesků film,

protože nic lepšího neumí,

jen dotvořit

tvář bez hlavy, okamžik, benátskou

masku …

Just Flashes Remain

---

Just flashes will remain,

sequences of a filmstrip.

July, Venice: how many canals are there?

How many palaces, and what

do they mean?

One pink, another white,

the other yellow —

like colored fruits.

Once, it was the capital

of the world.

Now, just tourists

and masks:

as many tourists as

masks.

Plus the mask of time:

moment,

mask of continuum.

With a big Venetian nose sniffing out

everything.

The past is parcelled out

like shelves in the supermarket

in the outskirts of the city:

on the right, cheese,

on the left, cakes,

in front, pasta and toilet

paper, behind

bleeding meat. My meat —

and trained puppets with their carts

buy pictures of the past,

paying with the present.

Canals like

TV channels, editing the past,

the future, a poet stands

on the bridge, switching over them,

collector of his I’s

and our SELVES, their

soap operas —

and with the help of tricks

he makes a film from the flashes,

because he can’t do anything more,

just complete

the headless face, the moment, the mask

of Venice ...